Divadlo bez generálky
Jistě netušil, že tento jeho odkaz přetrvá více než 3 staletí a jaké starosti mi tím způsobí. Budova opery totiž není právě nejvstřícnější a nejjednodušší prostor pro přípravu takové akce.
V první fázi tvoříme ples tzv. “od stolu”. V rámci našeho týmu vymyslíme téma, dramaturgii a komunikační strategii. Honza navrhne grafiku, kterou rozpracuje pro použití na web, vstupenky a v kampani. Pan režisér osloví účinkující, navrhne scénu a zadá její výrobu. Oslovíme sponzory a partnery, společně tvoříme plesové menu, párujeme vína, představujeme si květinovou dekoraci a mailujeme si se zahraniční hvězdou.
Jednoho dne už se to nedá odkládat a my musíme vyrazit na místo činu, abychom proměnili Státní operu Praha v dějiště nejluxusnějšího českého galavečera.
Ve čtvrtek v noci tým techniků demontuje všech 354 sedadel v přízemí, na jejichž místo položí speciální konstrukci a podlahu. To celé trvá více než 18 hodin. Catering si hned na několika místech vybuduje kuchyni a výdejní stanoviště tak, aby se ke každému z hostů dostalo jídlo teplé a víno chladné. Zajímá vás, jak se to odhadne? Neodhadne! Musí se to vyzkoušet. K tomu je potřeba 1 číšník s imaginárním podnosem, imaginární dav a reálný manažer se stopkami v ruce, který přesně změří, za jak dlouho se dají všechny úseky zvládnout.
V pátek několik kamionů dopraví do opery kulisy k vytvoření scény, z nichž velká část je ručně malovaná a připravená speciálně pro daný ročník plesu.
V sobotu desítky floristů dekorují operu od stropu až po foyer, zkouší se light design uvnitř i venku, staví se photowall, pokládají červené koberce a během toho všeho na pódiu zkouší sólisté baletu a operní pěvci. Hostesky, uvaděčky a ostraha absolvují se Simonou školení o podobě vstupenek, dresscodu a zasedacím pořádku. Plesový tým má v tu chvíli více než 300 členů, z nichž každý ví přesně co dělat a produkční harmonogram se rozsahem blíží Ottovu slovníku naučnému.
A protože nejčastějším nešvarem tuzemských eventů je podcenění detailů a nedotaženost, chodím neustále tam a zpět, představuji si vše očima hostů, přemýšlím o umístění a načasování každé drobnosti, kontroluji úklid a modlím se, abychom měli správně vypočítané maximální zatížení všech zásuvek a náhradních zdrojů elektřiny a s úvodní fanfárou jsme operu a s ní celou Prahu 1 neponořili do tmy. Protože narozdíl od svého předchůdce Ludvíka XV. nevyznávám heslo: „A po nás ať přijde třeba potopa.“
V podvečer už je budova opery připravená – krásná, proměněná kouzlem okamžiku a ve slavnostním hávu vítá stejně krásné hosty Plesu v Opeře.
Začíná představení, které nemá žádnou generálku ani reprízu. Na zanechání dojmu a zážitků má jen jeden pokus a více než 1000 účinkujících.
Rok práce a nápadů mnoha lidí se zhmotní v realitu přesně ve 20.00 s úderem gongu…tedy za předpokladu, že se gong nezřítí.