Nestyďte se nevědět, je to trendy

Nicméně, i tak mohu slíbit, že něco málo ve vás přeci jen zůstane. A nemusí to být jen dobrý pocit z toho, že autorovi uděláte radost, když vydržíte číst až do konce. Následující řádky totiž pojednávají o poměrně konkrétním a zajímavém fenoménu, o kterém toho ale vlastně nikdo moc neví. Pojďme na to.

Nejprve krátká nápověda pro bystré hlavy, jež by snad byly dokonale uvědomělé a další čtení by pro ně ztrácelo hlubšího smyslu. Narážíme zde na problematiku relativně významného politického hnutí. Ne, není to ANO. Nahlédneme-li do průzkumu veřejného mínění zjistíme, že podpora pro toto hnutí se pohybuje někde okolo 8,4%. Ne, prosím vás, není to ODS. Nyní si tedy položte jednoduchou otázku: „Vím, o čem se tu píše?“. Nevíte? No, tak pokračujeme.

Název hnutí Nevím vznikl vlastně docela náhodou. Nebylo by k podivu, kdyby se tak stalo v útrobách známého malostranského podniku Bluelight bar, kde čas od času působí i Jakub Horák, údajně autor a zakladatel nového myšlenkového směru zhmotněného právě v hnutí Nevím. Před několika měsíci, tuším, že to byl pátek, se nejednomu novináři objevila v mailu tisková zpráva společnosti Phoenix research pojednávající o aktuálním stavu volebních preferencí.

Na půli cesty mezi vedoucím hnutím ANO a na chvostu se krčícím Úsvitem NK (tenkrát už bez pana T. O.) se skvěl sloupeček pojmenovaný prostě: „nevím“. Nikomu v té chvíli asi ještě nebylo jasné, co přesně to znamená. Nebyl by to zmíněný Jakub Horák, kdyby si z toho neudělal legraci. Nepochybuji, že prvotní myšlenka nebyla vlastně ničím jiným než obyčejnou srandou a možná i sám autor myšlenky (to se ale už musíte zeptat jeho) mohl být překvapen, jaký měla ohlas.

Na to konto je třeba uznat, že reagoval velmi pohotově, a tak již následující den vznikla jednoduchá webová stránka, kde bylo možné nejen v elektronické petici podpořit vznik hnutí, ale zároveň rovnou požádat o politickou funkci, „na kterou NEVÍM, jestli budu stačit“.

Nebudeme zabíhat do dalších detailů, kdo si bude chtít zjistit víc a třeba se i trochu pobavit, nechť navštíví www.hnuti-nevim.cz. Na tomto místě by autor rád podotkl, že sám je signatářem charty Nevím. Aby nemohl být obviněn z politické agitky, je nucen na tomto místě ukončit veškerou legraci. Nakonec, svět není černobílý.

Nyní se tedy pojďme podívat na celou kauzalitu z praktického hlediska. Není žádnou výjimkou v našem každodenním životě, když se dobře či neutrálně míněná myšlenka stane terčem posměchu, v horším případě terčem kritiky, nepochopení a zloby. Na průzkumu Phoenix research je zajímavá ta skutečnost, že hnutí NEVÍM se dost možná stalo obecně známějším, než samotná agentura. Na druhé straně, již v době vzniku hnutí NEVÍM jsem přemýšlel nad tím, že pro samotnou firmu to může být vlastně docela dobrá reklama.

Nebylo vlastně třeba ani dělat nic zvláštního. Například pokračovat ve zveřejňování průzkumů a nadále zohledňovat sloupeček s názvem „nevím“. Nebo vytvořit jeden „cinknutý“ průzkum (i když v naší zemi jeden nikdy neví), zmínit, že hnutí NEVÍM od prvního zveřejnění výsledků veřejného mínění značně posílilo (k nevědění se hlásí již více než třetina obyvatel) a rozeslat standardně jako tiskovou zprávu… Neví ani prezident Zeman nebo Václav Klaus! Nechme ale toho sci-fi. Nepochybuji o tom, že by se toho některá média chytla. No, a pokud ne, tak by se to určitě objevilo třeba na facebookové stránce hnutí NEVÍM, kde je dnes nějakých osm tisíc fanoušků. Není něco takového už docela pěkné a nenásilné „píárko“?

Náhodou znám majitele zmíněné agentury Phoenix, proto jsem nelenil a s nápadem ho seznámil. Nesouhlasil. Ne, že by tu myšlenku úplně zavrhnul, ale bál se poškození značky, poškození průzkumu, nebyl si jist, zda to dokáže udělat takový humbuk, nebo naopak, zda celou akci neznásobí tak, že by ho to ve výsledku zase poškodilo. Nevěděl.

Neříkám, že by to bylo nutně úspěšné řešení (myslím si, že ano), ale jsem prostě zastáncem podobných nestandardních řešení. Na druhé straně rozumím tomu, že navrhnout takovou strategii a rozhodnout o její realizaci,  jsou dvě naprosto odlišné pozice. Není mnoho těch, kteří by sebrali tu odvahu a řekli: „No, je tam jistý riziko, ale deme do toho“.

Nikdy není nápad dost dobrý na to, aby neskýtal žádná rizika. Nová „sociálněsíťová“ doba komunikace žádá, podle mého názoru i nová, odvážnější řešení, a to i ve chvíli, kdy vám třeba trochu teče do bot. Nebát se (a nekrást, samozřejmě), je třeba!

Nezapomeňte na to až budete volit mezi konzervativním komunikačním řešením se sice jistým, ale zato absolutně šedým výsledkem, a na druhé straně nějakým trochu odvážnějším konceptem, který když klapne (jakože jiná varianta stejně není), tak si vás lidi nejen zapamatují, ale taky zamilují.

Všimli jste si, že každá věta tohoto článku začíná písmenem „N“? Nutí mě to dát vám nějakou odpověď, ale popravdě: nevím. Náhoda? Nemyslím si.