Sabina Erbanová
A Picture of $name

Kristina Hotová
A Picture of $name

Tomáš Jirsa
A Picture of $name

Zakladatel a majitel C&B. Chce být vždy ve všem první a napřed a je vlastně jedno, jestli jde o PR nebo jízdu na kole. Nemá rád, když se chodí okolo horké kaše a věci říká natvrdo a napřímo. To se promítá i do jeho psaní - jeho články vás nudit nebudou. Jediná disciplína, ve které Tomáš stále pokulhává je time management. O jeho rušení porad se v C&B vyprávějí legendy.

Michaela Koselová
A Picture of $name

Na rozdíl od grafiků samouků má Míša z grafického designu státní zkoušky. Kromě mistrovství ve Photoshopu tak zvládá konverzovat třeba o architektuře a sochařství romantismu. Namísto postupného sbírání zkušeností po škole skočila rovnou do C&B, kde se krom jiného pustila do Plesu v Opeře. Má oko pro detail a odzbrojující úsměv.

Andrea Kovářová
A Picture of $name

David Kursa
A Picture of $name

V mládí nepříliš úspěšný sportovec a člen rockové kapely, na vysoké škole student evropské ekonomické integrace. Kariéra vedoucího podkrovní kanceláře společnosti HI-LIGHTS se mohla ubírat mnoha směry, naštěstí nakonec zvítězily informace, média a analýzy. Nedá dopustit na rodné České Budějovice a je pověstný tím, že nevypíná ani u skleničky vína.

Veronika Lebedová
A Picture of $name

Kateřina Linhardtová
A Picture of $name

Prvním PR počinem Kateřiny byla práce pro Matfyz, výzev se tedy rozhodně nebojí. Pod palcem měla sociální sítě a redaktořinu. Mimo to je už nějaký ten rok freelance překladatelkou, marketing a PPC konzultantkou a především nápaditým kopíkem.

Markéta Lukášková
A Picture of $name

Novinářka, která se do povědomí čtenářů zapsala svým působením v časopisu Reflex a na webu Reflex.cz. Před téměř dvěma lety zběhla na druhý břeh k PR a komunikaci a v C&B má na starosti sociální sítě. Ondřej Aust z Mediář.cz o ní prohlásil, že je shooting star českého internetu. Od té doby si z ní v C&B kolegové utahují.

Petr Macinka
A Picture of $name

Absolvent v oborech politologie a mezinárodní vztahy. Konzultant, který dokáže najít zajímavé souvislosti i za horizontem běžného vnímání. Říká, že lidé často svazují sebe i svůj byznys zbytečnými limitami, přitom většinou stačí jen otevřít oči, nebo zvednout hlavu.

Roman Pazderník
A Picture of $name

Roman k PR zběhl ze sféry ekonomie. Z jeho zájmů jmenujme ekonomii. V poslední době svůj čas diverzifikuje mezi aktivity se středně až dlouhodobým výnosem typu pohyb, práce či blogování, naopak divestice v oblasti vaření. V životě mu údajně nic nechybí, snad kromě ekonomie.

Ondřej Samek
A Picture of $name

Tomáš Sazima
A Picture of $name

Říká se o něm, že je. Že skutečně existuje. Prý je sexy a má mozek, tudíž je to člověk. Zajímá se o veřejné dění, ale politik to není. Ani aktivista, na to je moc pesimista. Celkem rád se druží, i když nechápou to druzí. Ať jsi ateista, křesťan, budhista, hinduista, muslim nebo žid, na Facebooku se s ním můžeš sblížid (www.facebook.com/libusskykral).

Jana Šetele
A Picture of $name

Jakub Smutný
A Picture of $name

Mediální analytik, vystudovaný politolog a občasný lektor. Jakubův životopis nebyl úplně zábavný, dokud kolegům neřekl, že viděl a ohodnotil asi 4 000 filmů. Je milovníkem hororů a rád si zahraje únikové hry. Svou povahou se snaží rozbít koncept nudného analytika, a když nějaký graf neodpovídá jeho představě, nebojí se to nahlas říct.

Jan Václav
A Picture of $name

Talentovaný grafik, který je jako jeden z mála v C&B od počátku jejího vzniku. Vlajkovou lodí jeho práce je každý rok nový vizuál Plesu v Opeře, kterému před lety vymyslel ikonické logo, jež má s Plesem každý spojené. Kromě grafiky vyniká ještě v jedné věci – s naprosto kamennou tváří umí v pravou chvíli říct vtip, co všechny okolo odbourá.

Zuzana Vinzens
A Picture of $name

Zuzana si před lety řekla, že vzkřísí z mrtvých tradiční Ples v Opeře. Pod jejím vedením se z něj za pět let stala respektovaná společenská událost, na které se každoročně vybírají miliony korun na charitu. V C&B vedla divizi Events, pak si odskočila na mateřskou. K tomu všemu ještě stíhá být nejkrásnější ředitelkou plesu na světě.

Když se nás někdo zeptá, co děláme za práci a my odpovíme, že pracujeme v komunikační agentuře, děláme PR a pořádáme Eventy, spousta lidí si pod tím neumí představit nic konkrétního. I proto jsme založili tento blog.
Řekli jsme si, že poodhalíme, co se za těmi pojmy vlastně skrývá a ukážeme, že naše práce rozhodně není o rozesílání tiskových zpráv s gramatickými chybami, což se při slově „píárista“ jistě vybaví leckomu. Chceme se s vámi podělit o to, co zrovna děláme, jak pracujeme s klienty a jakou akci jsme zvládli uspořádat. Také se tu dočtete, co nás ve světě PR, komunikace a sociálních sítí zaujalo, co zajímavého jsme si přečetli a kdo vlastně jsme. Chceme, abyste nás trochu poznali. Abyste zjistili, že máme vlastní názory, zážitky a zkušenosti. Budeme moc rádi, když od vás získáme jakoukoliv zpětnou vazbu. Přejeme hezké čtení. A aby Vám neunikly ty nejlepší články, přihlašte se k odběru C&B Newsletteru. Každý měsíc pro Vás vybereme nejlepší text a přidáme novinky ze světa C&B.
 
Powered by C&B content   www.c‐b.cz

Okurková sezóna analytikova aneb statistické štěstí

Je léto. Asi jste si toho sami všimli. Opět nastalo to krásné období, v němž se kromě teploty značně zvyšuje i pravděpodobnost, že vám po odeslání e-mailu přijde automatická odpověď s tím, že adresát je na dovolené.

A také období, kdy se novináři potýkají s akutním nedostatkem témat. Jasně, osamělí bojovníci Islámského státu se letos o přísun zpravodajských událostí snaží celkem usilovně, ale na nějaký ten útok mačetou či přestřelku s policií už jsme si (bohužel) zvykli. A tak kdyby zrovna Země nezažívala invazi mimozemského šmejdu z vesmíru pokémonů, nebylo by snad ani o čem psát.

A tak se v médiích pravidelně dozvídáme třeba o tom, že je vedro. Nebo že budou bouřky. A tak dále. V takových chvílích máme i my, mediální analytici, jindy vzácnou, volnou chvilku přispět do mediálního prostoru vlastním „okurkovým“ článkem. Jak na to? Tak pojďme třeba vymyslet nějakou bizarní kombinaci statistických dat a vyzkoumat, jestli se z ní něco zajímavého nedozvíme.

Vezměme třeba takový Happy Planet Index (HPI). Ten udává, jak jsou na tom jednotlivé státy světa v dosahování dlouhého, šťastného a udržitelného života obyvatel. Kde jsou zkrátka lidé šťastní a kde to naopak za moc nestojí. S čím bychom jej tak mohli porovnat … třeba s total fertility rate. Číslo – zjednodušeně řečeno – představuje počet dětí, které se průměrně narodí ženě v té které zemi. Přináší děti štěstí? Nebo jsou s nimi jen starosti?

Metodolog ve mně hned začne křičet, že takto by to přece nešlo. Že existuje miliarda dalších proměnných, které případný vztah mezi počtem dětí v rodině a celkovým pocitem štěstí dále ovlivňují. Stranou navíc nechávám metodu výpočtu HPI – věděli jste například, že podle něj je jednou z vůbec nejméně šťastných zemí světa Lucembursko? A to jen kvůli tomu, že výrazně propadlo v jedné z hodnocených kategorií – ekologii. Opravdu. Menší komplikací je pak také to, že HPI není vypočítaný zdaleka pro všechny země světa. Na Facebooku reaguji „to mě mrzí“ a pokračuji bez obav dál. Je totiž léto. Takže vychází ze srovnání něco zajímavého?

Zhodnocení zajímavosti asi nechám na čtenáři, ale ano, něco vyšlo. Skupina států s nejvyšším indexem štěstí (s hodnotou kolem 40 bodů) se nachází takřka výhradně v oblasti kolem dvou dětí na jednu ženu. Dvacet nejšťastnějších států (mimochodem polovina z nich leží v Latinské Americe, o důvodech nechci spekulovat, byť nápady bych měl) z toho vychází s průměrem 2,1 dítěte.

 

graf

 

Nejhustěji zaplněné místo v grafu se pak nachází v oblasti průměrně šťastných států, v nichž na jednu ženu připadá pouze zhruba jedno a půl dítěte. Evropa. Pomalu vymírá, ale zatím se z toho psychicky nehroutí.

Na druhou stranu však skupina států, v nichž se ženám rodí nejvíce dětí, příliš důvodů k radosti také nemá. Hodnoty HPI těchto zemí se totiž drží výhradně na podprůměrných hodnotách. Vždyť dvacítka těch úplně nejméně šťastných se šplhá průměrně k bezmála čtyřem dětem na jednu ženu. Evidentně žádná výhra. A ano, mluvíme zejména o Africe.

Tak to bychom měli. Závěry asi ne úplně překvapující, ale tak už to v letních článcích bývá. A co dál? Asi nic. Vezměte děti k vodě a buďte rádi, že se máte lépe než rodina s šesti dětmi v africkém Čadu, nejsmutnější to zemi planety.